Operace očí,laserové operace očí,operace očí laserem - Refrakční centrum - laserová operace očí,operace očí laserem,operace zraku,oční operace,keratokonus,operace očních víček,odstranění krátkozrakosti, Mudr. Petr Novák.
AKTUALITY
PŘIVÍTEJTE S NÁMI LÉTO! VELKÁ LETNÍ SLEVA!

Přestože si krásného teplého počasí již nějakou dobu užíváme, oficiálně léto začíná až dnes. Přivítejte ho s námi a užívejte si ho naplno bez obtěžujících brýlí či kontaktních čoček. Abychom vám to usnadnili, tak jsme pro vás připravili skvělou slevu až 10 000 Kč, která je připravena pro všechny klienty, kteří se rozhodnou během července, srpna nebo září letošního roku podstoupit laserové operace očí FEMTOLASIK nebo dokonce i iDESIGN iLASIK, který je považován za nejpřesnější a nejbezpečnější metodu korekce refrakčních vad (jako jediný splňuje i nejpřísnější kritéria pro piloty NASA). Více

NOVÝ TELEFONNÍ KONTAKT

Velice se omlouváme všem klientům za výpadek telekomunikační sítě v našem Centru i v celém areálu BDC, která byla způsobena rozsáhlou poruchou na straně poskytovatele těchto služeb. V případě potřeby nás prosím kontaktujte na telefonním čísle +420602408601. Při akutních obtížích využijte naši SOS linku, kterou máte k dispozici. Děkujeme za pochopení. Více

FaceBook Česky English Deutsch
To nejlepší pro vaše oči
 

ŽIVOT BEZ BRÝLÍ – „JE TO ÚŽASNÁ ZMĚNA“, ŘÍKÁ LADISLAV ŠPAČEK

Ladislav Špaček je původním povoláním pedagog. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1990–1992 byl redaktorem a moderátorem Československé televize. Od roku 1992 působil téměř jedenáct let na Pražském hradě jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Je spoluautorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa, napsal jak řadu knih o etiketě, tak i knihu vzpomínek Deset let s Václavem Havlem. Působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety, pořádá přednášky pro manažery firem a úřadů. Díky operaci očí natrvalo odložil brýle a rozhodl se s námi podělit o své dojmy.

Před  několika dny jsme si připomněli výročí nedožitých 80. let našeho bývalého prezidenta Václava Havla. Jak je známo, tak jste po jeho boku  strávil více než deset let  jako jeho mluvčí.Jak na něho vzpomínáte Vy? Ovlivnila tato spolupráce nějak Váš budoucí život a jakým způsobem jste se k ní vlastně dostal?
Václav Havel byl nezapomenutelná osobnost, byl mimořádně empatický, citlivý, vnímavý, slušný a pozorný. Prožil jsem s ním více než deset let, den co den, často i po nocích, jsme byli vedle sebe, řešili jsme tisíce velkých věcí i maličkostí, ze kterých se skládá politika a život. Když se mě lidé ptali, jak se stane obyčejný smrtelník mluvčím Václava Havla, odpovídal jsem, to je jednoduché: To se jednou otevřou dveře vaší kanceláře, v nich se objeví prezident Havel a zeptá se vás, jestli byste chtěli pro něj pracovat. Tak nějak to vážně bylo. Asi rok po revoluci jsem dostal nabídku z televize, opustil jsem proto akademickou půdu, učil jsem na Filozofické fakultě UK historický vývoj češtiny, a ze dne na den se ze mě stal šéf domácího zpravodajství v televizi. Nu a vážně, jednoho listopadového večera roku 1992 se otevřely dveře a Václav Havel mi nabídl, abych pro něj pracoval. Byl bych blázen, kdybych nevyužil příležitosti strávit část svého života v blízkosti tak výjimečné osobnosti.


Za léta působení vedle tohoto celosvětově uznávaného státníka  jste procestoval doslova celý svět a měl jste možnost poznat vrcholné představitele států, korunované hlavy, papeže, dalajlámu, legendy kulturního života. Kterého setkání si nejvíce považujete? Zažil jste někdy nějakou kuriózní příhodu nebo prekérní situaci, o kterou byste se s námi chtěl podělit?
Procestoval jsem ve službách Václava Havla padesát nebo šedesát zemí světa, obletěl jsem osmkrát zeměkouli, večeřel jsem se všemi korunovanými hlavami včetně britské královny, thajského krále a japonského císaře. Mezi arabskými státníky jsme měli velkého přítele, emíra s komplikovaným jménem Jaber III. al-Ahmed al-Jabir al-Sabah. Když jsme byli v únoru 2001 na státní návštěvě Kuvajtu, probudil mě ve tři ráno doktor Kotík: „Přijď hned k prezidentovi.“ Tušil jsem, co se děje. Byla to náročná cesta, začínala v Saúdské Arábii, pokračovala Kuvajtem a odtud jsme mířili do Spojených arabských emirátů. Prezidenta neustále ohrožovala klimatizace, jeho plíce ji nesnášely, a pokud to šlo, nechali jsme ji vypínat, ale v paláci saúdskoarabského krále nebo kuvajtského emíra to nebylo možné. Navíc, Arabové si dokazují své bohatství tím, jaký chlad doma dokážou svou klimatizací vyrobit - čím větší zima, tím dražší klimatizace. Venku třicet ve stínu, doma deset stupňů jako důkaz bohatství majitele. Rychlá porada u prezidentova lůžka měla jasný závěr: okamžitý návrat domů a převoz do střešovické nemocnice. Vzbudili jsme ostatní členy delegace, oznámili do Dubaje, že prezident nepřiletí, a ráno jsme informovali protokol kuvajtského emíra. Ten za několik minut osobně přijel k prezidentovu lůžku. Když viděl Václava Havla bezvládného v horečkách, vyšel z ložnice do salonu, otočil se ke svému doprovodu a něco arabsky vykřikl. Pár chlapíků vyběhlo ven, ostatní začali jako o závod telefonovat, najednou vznikl pro nás nesrozumitelný zmatek. Emír se otočil k nám a řekl prostě: „Dám vám k dispozici své osobní letadlo. Na palubě je kompletní operační sál. Za hodinu bude připraveno ke startu.“ Podal nám všem ruku a popřál šťastný let. Za hodinu jsme seděli na palubě jednoho z nejluxusnějších letadel na světě, se státním znakem vykládaným diamanty, s mnoha salony, ložnicemi, koupelnami se sprchami, barem, křesly, vše z vzácných druhů dřeva a ve zlatě, ale co bylo nejdůležitější, s dokonale vybaveným nemocničním pokojem. S takovým letadlem bych se rád vydal na cestu kolem světa, ale nás nic z toho komfortu nezajímalo, sledovali jsme na velké obrazovce mapu letu a přitahovali jsme v myšlenkách Prahu, už aby byl prezident v péči konzilia. Teprve když houkající sanitka odvezla přímo z plochy ruzyňského letiště Václava Havla do vojenské nemocnice, spadlo z nás napětí.


Toto povolání bylo jistě velice časově náročné. Co na to říkala Vaše rodina?
To bylo v době, kdy obě děti už byly samostatné, moc mě nepotřebovaly, navíc syn tehdy prožíval anarchistické období a mne, jakožto příslušníka státního establishmentu, nemusel moc vidět. Manželka už byla trénovaná, ta si zvykla rychle.


Jste znám jako popularizátor společenské etikety u nás. Na toto téma jste již napsal řadu knih, jste spoluautorem a protagonistou televizních seriálů Etiketa a Mr. E., pořádáte přednášky.
Zajímalo by mě, jak jsou na tom s etiketou z úhlu Vašeho pohledu Češi. Vidíte zde nějaké zlepšení za poslední léta?
Ano, a zřetelně. Víte, to nemůžete posuzovat pohledem na běžnou ulici, ani francouzský montér nechodí v obleku, pro mne jsou důležité ty vrstvy, které etiketu potřebují a denně ji uplatňují na nejrůznějších úrovních. Vidím před sebou mladé manažery firem, dynamické lidi, kteří si stále více uvědomují, že etiketa je předpokladem jejich úspěchu. Pokud nevzbudí v klientovi příjemné pocity, ten si vybere někoho jiného, dodavatelů jakékoli služby je na internetu dvacet.


K jakým nejvýznamnějším změnám v etiketě došlo za posledních deset let?
Na jedné straně jsem pochválil manažerské vrstvy za jejich zájem o etiketu, na druhé straně mě trápí opačná tendence, která směřuje ke stále větší uvolněnosti a neformálnosti. Dnešní pojetí pravidel slušnosti je mnohem liberálnější, než bývalo před desetiletími. Jiří Guth-Jarkovský by se v hrobě obracel, kdyby navštívil koncert v Rudolfinu a vedle něho by seděl chlapík v zeleném svetru a teniskách, jako se to stalo nedávno mně. Po Národní třídě v jeho době chodili pánové a dámy ve svrchnících, pláštích, kloboucích, polobotkách, s kabelkami nebo aktovkami v rukou. Kdyby se dnes prošel po kterémkoli pražském bulváru, potkával by muže i ženy v prošívaných bundách, na hlavách kulichy, ve vysokých botách, s batůžky na zádech…měl by dojem, že se ocitl na promenádě ve Špindlu. Není to krutými zimami, naopak, nikdy nebyly zimy teplejší, za Gutha-Jarkovského byl větší část zimy na ulicích sníh a Vltava zamrzala, dnes zasněží dvakrát do roka. Je to absolutizací pohodlí nad omezeními, které nám vždy etiketa ukládala. Je lhostejno, jak vypadám, zda se tento úbor hodí na procházku centrem Prahy, nebo zda nepatří někam jinam, je mi jedno, jak na mě pohlížejí ostatní lidé kolem mne. Důkazem o vítězství pohodlí nad etiketou je uniformní a univerzální outfit, ve kterém prožijí mnozí lidé celý svůj den. Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály, mnozí i šortky) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. U žen ještě ve většině naštěstí přetrvává snaha po pestrosti a účelnosti oblečení pro různá prostředí. Ženy jsou od malička vedeny k tomu, aby z nepřeberných variant oblečení, které mají k dispozici, si vybraly tu nejvhodnější. Holčička už v pěti letech přemýšlí nad tím, které šatičky si oblékne do loutkového divadla, proto mají ženy vytříbenější styl a jsou ochotny věnovat svému šatníku mnohem víc pozornosti než muž (nehovořím o výjimkách na obou stranách). Etiketa vyžaduje jistou sebekázeň a sebeodříkání, nutí nás vzdát se části svého pohodlí v zájmu dobrého pocitu, že jsem na plese, v divadle nebo na večeři vhodně a přiměřeně oblečen. Lidé s normální mírou empatie a sebereflexe to vnímají.


Vím, že pořádáte vzdělávací semináře i pro děti a jejich rodiče, kde se společně zábavnou formou učí např. správně stolovat. Přijde mi to jako skvělý nápad. Nedá mi to nezeptat se na Vaše vlastní děti. Měli jste to s manželkou složité s jejich výchovou? Nechtělo se některé z nich vydat ve Vašich stopách?
Kdepak, obě děti se mi v tomto ohledu hodně vzdálily. Jejich osudem se stal film. Radim je úspěšný filmový režisér, držitel Českého lva za film Pouta, Daria je filmová producentka, vyrábí obvykle nejlepší filmy roku (všechny Hřebejkovy filmy, v poslední době Ve stínu a Anthropoid). Oba ovšem umějí z etikety to, co je pro praktický život důležité: oblékat se přiměřeně situaci, zvládat kontakt s ostatními lidmi, stolovat. To jsem jim stihl vštípit už v raném věku. Když děti naučíte společenským pravidlům, dáváte jim dárek, který budou rozbalovat každodenně celý život, a stále vám budou vděčny.


Naše oční klinika se zaměřuje zejména na odstraňování dioptrických vad očí, tak aby již naši klienti  nemuseli používat brýle či kontaktní čočky. Existují nějaká pravidla používání dioptrických či slunečních brýlí ve společnosti?
Dioptrické brýle, jakkoli jsou dnes už výtvarně originální a dotvářejí imidž nositele, jsou stále především zdravotnická pomůcka, a proto pro ně etiketa nemá žádná omezení. Jen bychom měli dbát o to, aby brýle byly vždy čisté, nebyly odřené, stejně jako pouzdro, ze kterého je vyjímáme. Zahájit obchodní večeři tím, že vytáhnu ošoupané pouzdro a z něho brýle s upatlanými skly, znamená odradit klienta v první minutě. Tmavé brýle, které zakrývají oči, jsou přípustné jen venku za slunečného dne. Pokud s někým hovořím, musím si černé brýle sundat, protože znemožňují to nejdůležitější při komunikaci mezi lidmi – pohled do očí. V místnosti se sluneční brýle nenosí, odpustil jsem to jen Michaelu Jacksonovi, když přišel na Pražský hrad.

Vy sám jste díky operaci očí u primáře Petra Nováka brýle odložil natrvalo. Překážely Vám někdy brýle při výkonu Vaší profese nebo jste je bral jako zajímavý doplněk?
Nikdy jsem brýle nenosil, proto mě jejich potřeba v posledních letech zaskočila. Byl to pro mne nepříjemný, až otravný doplněk, který jsem musel neustále nosit s sebou, často ho někde zapomínal, bez brýlí jsem nepřečetl – a to bylo nejhorší – vinný lístek v restauraci… Snažil jsem se užívání brýlí omezovat, ale ve dvě v noci u počítače jsem po nich musel sáhnout, stejně tak jako při řízení auta.


Jaký typ zákroku jste vlastně podstoupil a předcházely jeho provedení nějaké obavy?
Po skvělé zkušenosti mé ženy jsem začal uvažovat, že si nechám implantovat nové oční čočky. Moje žena měla mimořádně silnou oční vadu, měla asi devět dioptrií na obou očích, a než se objevily kontaktní čočky, trápila se s brýlemi s tlustými skly, pak přišla úleva v podobě čoček, ale pořád to nebylo ono. Nakonec se odhodlala jít na operaci k primáři Novákovi. To bylo v pondělí. V úterý sundala krycí roušku z oka, rozhlédla se a rozplakala se. Viděla to, co nikdy předtím, ostře, v jasných barvách a konturách. Ve středu šla na druhé oko. Ve čtvrtek sundala obvaz a bylo po všem. Vidí skvěle, operace proběhla bez jakékoli bolesti, bez komplikací, bez následných zákroků, hladce a bez problémů – a s nečekaně dobrým výsledkem. Kdybych to neviděl doma na vlastní oči (tehdy ještě s brýlemi), nevěřil bych tomu.


Přinesla Vám operace očí  do života nějakou změnu? Jak jste spokojený s jejím výsledkem?
Je to úžasná změna, člověka osvobodí od závislosti na brýlích, zbaví ho toho věčného hledání, kam jsem si je dal, skončí ten obtěžující hendikep, že to či ono nepřečtu nebo tam nedohlédnu. Zvolil jsem multifokály, pracuji denně (a hlavně v noci) u počítače a jezdím denně dlouhé cesty autem. Operace byla komfortní, při vědomí, ale bez jakékoli bolesti, vyprávěl jsem si při ní s panem primářem, musel jsem se v duchu smát, když mi ukázal oční implantát a pak mi ho zasunul do oka. Adaptace na nové oční čočky trvala krátce, chápal jsem, že si mozek musí zvyknout na nové zpracování informací, které mu oči nyní posílají. Všechny brýle jsem rozdal, nemám žádné, mám jen své vlastní nové oči.

Jak se staráte o své zdraví? Navštěvujete lékaře až v momentě, kdy se přihlásí zdravotní obtíže nebo se jim snažíte i nějak předcházet?
O své zdraví se vůbec nestarám, večer u počítače a v restauraci kouřím, piju cca jednu láhev vína denně. Nenavštěvuji lékaře ani v době, kdy se přihlásí zdravotní obtíže, počkám, až přestanou. Začít chodit „po doktorech“ je cesta do pekel, najdou vám poruchy zdraví, o kterých jste neměli tušení. Navíc na to nemám čas, mám tolik práce, že vysedávání po čekárnách čpících lyzolem si nemohu dovolit. Nechám své tělo, aby se s potížemi vyrovnalo, nijak ho nerozmazluji.


Najdete si při svém velkém časovém vytížení také čas sám pro sebe? Pěstujete nějaké koníčky, sportujete?
Koníčky? Naštěstí moje práce je mi koníčkem. Napsal jsem dvacet knih, poslední je třetí díl série pro děti Dědečku, vyprávěj. Jestli mám někdy čas, tak největší relaxace pro mne je posezení v dobré restauraci u dobrého vína. Jakmile mám příležitost, to bývá nejčastěji v létě, odpočívám v hospůdkách v Barceloně, v Provence, ve Vídni. Jiné koníčky nemám, vůbec nesportuji, celý život jsem se cílevědomě vyhýbal sportu. Kdyby se pokusil o nějaký sportovní výkon, určitě bych se zranil, znám se.


Co nového v současné době připravujete a kde se případně  můžeme dozvědět více?
Denně mám přednášky pro manažery firem a úřadů, a to po celé republice i v zahraničí. Učím je etiketu a komunikaci. Mám dva programy určené i veřejnosti: MBE (Master of Business Etiquette) a Etiketu u stolu, kurz správného stolování. Každý rok mi vycházejí nové knihy, mezi posledními je Business etiketa a komunikace, velká česko-anglická Obrazová etiketa a malá Etiketa do kapsy. Více najdete na mém webu www.ladislavspacek.cz nebo na facebooku www.facebook.com/spacek.ladislav .



Vytvořil Internet Projekt, a.s. © 2009 Refrakční Centrum s.r.o.