Jednou z našich klientek je úspěšná reprezentantka ČR ve skicrossu Nikol Kučerová. Vidět byla na Olympijských hrách v Sochi a PyeongChangu, ve Světovém poháru i na Mistrovství světa. Nošení brýlí je pro ni při sportu nepraktické a podobně se ukázalo i nošení kontaktních čoček. Proto jsme Nikol pomohli k ostrému zraku i bez dioptrických pomůcek a rovnou jsme ji vyzpovídali, jaký operační proces byl.
Nikol, povězte, jaké jste měla obtíže a jak vám komplikovaly život?
Asi od 15 let jsem nosila brýle kvůli své krátkozrakosti. Nejprve jen na tabuli ve škole, ale postupně se z toho stala stálá potřeba. Omezovalo mě to hlavně při sportu, kdy jsem ve vyšších rychlostech nebyla schopna ostřit a například si přesně najíždět brány ve slalomu. Proto jsem asi v roce 2006 začala nosit kontaktní čočky. Myslím, že jsem začínala na -0,75 a před operací jsem měla již -3,25.
Zmiňujete omezení při sportu, jaká konkrétně?
Bez čoček bych nebyla sportu schopná, takže jsem za ně byla vděčná. Nicméně občas se mi stávalo, že se mi zasekávaly, musela jsem hodně mrkat a soustředit se na to, jestli vidím. To odvádělo pozornost od činnosti a párkrát to bylo i nebezpečné. Občas se mi stalo, že mi čočka vypadla úplně a musela jsem to řešit přímo na kopci na lyžích nebo v lese na kole. Většinou se mi podařilo čočku nasadit zpátky, ale nebylo to nic snadného.
Máte nějakou nezapomenutelnou historku?
Mám jich mnoho! Třeba když mi čočka vypadla při tréninku na ledovci při velké rychlosti a já se poté snažila najít nějaký zákryt a zalézala mezi zaparkované rolby, protože hodně foukalo. Nevěděla jsem, jak to vyřešit. Trenér na mě asi půl hodiny čekal a myslel, že se mi udělalo špatně. Jedna z nejúsměvnějších byla, když mi při surfování moře vypláchlo čočku, kterou jsem pochopitelně nenašla a zapomněla si náhradní pár. Musela jsem jít cestu do schodů do kempu jen s jedním otevřeným okem, protože koukat jen s jednou čočkou bylo strašně nepříjemné. Následující den jsem se vybavila náhradním párem, ale jedna vlna mi vypláchla hned obě čočky najednou. Trvalo poměrně dlouho, než jsem na rozlehlé písečné pláži poslepu našla, kde máme věci. Chodila jsem tam jak bludička a musela jsem vypadat neuvěřitelně zmateně.
A co bylo rozhodujícím impulsem, že jste se rozhodla pro operaci?
Byl to právě surfový kemp v loňském roce. Vyplachování čoček mě rozčilovalo. Musela jsem před každou vlnou zavírat oči, jak při pádlování, tak při naskakování na surf, takže jsem často jela kousek po slepu. Kolikrát jsem se víc soustředila na čočky, než na to, co mám dělat. Kdykoli jsem byla u moře nebo v bazénu, tak mě to omezovalo. Bývala jsem zvyklá koukat pod vodou, s čočkami jsem se ale musela soustředit, abych neotevírala oči. Nebo jsem musela mít neustále brýle. Loni na surfu jsem se rozhodla, že už si musím nechat oční vadu odstranit.
Proč jste si vybrala Refrakční Centrum Praha?
Probírala jsem se internetem a hledala pracoviště, které by mi umělo pomoci. Na Refrakční Centrum jsem četla samé dobré recenze a také pár známých mi to potvrdilo. Zkusila jsem RCP kontaktovat a neuvěřitelně milý a profesionální přístup mě přesvědčil.
Obávala jste se něčeho před operací?
Snažila jsem se nebát ničeho. Říkala jsem si, že to přede mnou zvládlo už hodně lidí, tak proč bych to nezvládla já? Nicméně mě znervozňovalo, že na to uvidím. Trochu jsem se bála toho, abych nějak špatně nezareagovala a třeba sebou netrhla.
Jak jste vnímala celý průběh operace? Předoperační vyšetření, pooperační fáze?
Vše proběhlo naprosto v klidu a s velkou profesionalitou. Byla jsem potěšena, že vyšetření byla opravdu důkladná. Mohla jsem si být jistá, že operace je pro mě vhodná a dodalo mi to na klidu. Byla jsem dopodrobna seznámena s každým krokem operace, takže nebylo nic, co by mě překvapilo. Vše probíhalo, jako by se jednalo o banální zákrok. Nepřipadala jsem si, že bych šla na operaci a nebyla jsem vůbec nervózní.
Lidé se často bojí bolesti a fáze zotavování, jaké to bylo pro vás?
Nejnepříjemnější fáze byla asi hodinu po operaci, kdy přestala fungovat analgetika. Bolelo mě to, nemohla jsem téměř koukat a strašně mi vadilo světlo. Neustále jsem si kapala, což pomáhalo. Po třech hodinách se to ale ustálilo, mohla jsem koukat téměř normálně a žádné bolesti jsem již neměla. Byla jsem ještě opatrná a vzala si prášek na bolest. Ráno jsem se vzbudila bez bolesti. Operace tedy není nic, co by se nedalo vydržet. A výsledek za to stojí.
Když se podíváme na vaše nové oči, jakou zásadní změnu cítíte?
Vidím mnohem líp, než když jsem používala čočky, takže i na velkou vzdálenost jsem schopna rozpoznávat předměty a nápisy. To mi nešlo dříve ani s brýlemi. A hlavně mám pokaždé radost, když si večer chci jít ze zvyku vyndat čočky a pak si uvědomím, že už nemusím. Navíc ráno se probudit a rovnou vidět, je po těch letech skvělý pocit.
Už jste měla možnost pocítit nějaké změny i při sportu?
Zatím jsem ještě na oči opatrná, takže v moři jsem si radši vzala plavecké brýle. Ale i tak je super, že si nemusím dávat pozor, jestli mi čočka vyplave. Při běžných sportech je to super, nemám žádná omezení a už se těším, až to vyzkouším v plné rychlosti na lyžích a na kole.
Šla byste do operace znovu, když máte osobní zkušenost?
Rozhodně bych šla. A kdybych si mohla vybrat, už o několik let dříve, hned jakmile se mi ustálila vada.
Vzkázala byste něco lidem, kteří se operace očí obávají a nemohou se rozhodnout, zda ji podstoupit?
Operace je rozhodně změna k lepšímu a drobné komplikace, které provázely každodenní život, rázem zmizely. Rozhodně bych doporučila každému, kdo jen trochu o operaci uvažuje, podstoupit vstupní vyšetření. Pak je stále prostor se rozhodnout. Zákrok jako takový není nijak extra bolestivý a rekonvalescence příliš omezující. Myslím, že návštěva zubaře je často horší zážitek, který podstupujeme mnohem častěji. 😉
Rádi bychom Nikol poděkovali a popřáli ostrý zrak a spoustu úspěchů ve světě osobním i sportovním.