„Horší vidění mi do běžného života zasahovalo hodně. Nebylo to samozřejmě drama, ale bylo to takové neustálé drobné otravování života. Čočky při natáčení, brýle při józe, zamlžená skla, sluneční brýle jen dioptrické, neustálé čištění brýlí, protože jsem hrozný patlal… a s dítětem a při aktivním životním stylu jsem si čím dál víc uvědomovala, že už nechci pořád něco nasazovat, sundávat, hledat nebo řešit.
O laserové operaci očí jsem přemýšlela téměř dva roky, protože oči jsou oči. Dlouho jsem sbírala zkušenosti, četla recenze, ptala se lidí a potřebovala jsem si v hlavě srovnat, že do toho jdu ne impulzivně, ale proto, že mi to fakt dává smysl. Myslím, že nejvíc mě uklidnilo předoperační vyšetření. Byl tam prostor na spoustu otázek, ujištění, že je to bezpečné a jak to bude krok po kroku probíhat.
Před operací jsem měla největší strach ze samotného momentu, kdy mi někdo bude něco dělat s očima. Bála jsem se, jestli to nebude nepříjemné, jestli nebudu mrkat, jestli vydržím v klidu a jestli se nestanu historicky prvním člověkem, který si sám pokazí laserovou operaci. 😀
Nejvíc mě pak překvapilo, jak rychlé to celé bylo. Dostala jsem anestetické kapky, takže zákrok nebolel, a díkybohu i prášek na uklidnění, který jsem ocenila asi nejvíc na světě. Nejméně příjemný byl tlak při fixaci oka a rozvěrák víček, ale obojí trvalo jen krátce. Hodně mi pomohlo, že na mě pan doktor celou dobu mluvil a říkal mi, co se děje a kolik vteřin bude která část trvat. A pak bylo najednou hotovo.
Dnes si nejvíc užívám ten úplně obyčejný moment, kdy ráno otevřu oči a nepotřebuju brýle. To je pořád trochu neuvěřitelné. A pak všechny ty praktické věci: sport bez čoček, jóga vzhůru nohama bez padajících brýlí, jakékoliv sluneční brýle, cestování bez pouzder a roztoků. Jsou to malé věci, ale dohromady je to obrovský komfort.
Šla bych do operace znovu? Jo a mnohem dřív! Samozřejmě mluvím jen za sebe a svoje oči, protože laserová operace není automaticky pro každého. Ale u mě to po vyšetření dávalo smysl a jsem opravdu ráda, že jsem se k tomu nakonec odhodlala. Bála jsem se dlouho, ale zase se mi potvrdilo, že některé věci jsou v hlavě mnohem děsivější než v realitě.“
