Nikoleta Jíchová patří k nejvýraznějším osobnostem české atletiky. Specializuje se na běh na 400 metrů překážek, disciplínu, která vyžaduje nejen rychlost, ale i preciznost, koncentraci a psychickou odolnost. V posledních měsících si prošla náročným obdobím spojeným se zraněním kolene, které pro ni znamenalo zpomalení, návrat k sobě a nové vnímání vlastního těla i zdraví. V rozhovoru se rozpovídala o sportovních cílech, vnitřní rovnováze i o tom, jakou roli v jejím životě sehrála laserová operace očí.
Patříš mezi nejrychlejší české překážkářky na 400 m. Co pro tebe tato disciplína znamená a proč sis k ní vytvořila tak silný vztah?
„Na mé disciplíně se mi nejvíce líbila její náročnost. Jak ta fyzická, protože to je nejdelší a nejbolestivější sprint, tak ta psychická, protože mám na trati 10 překážek, které musím zdolat, a které mi nikdy neuhnou. I když už nemůžu, stále musím běžet a soustředit se na zdolání další překážky.“
Máš za sebou náročné období se zraněním kolene. Jak těžké bylo zpomalit a soustředit se na rekonvalescenci? Změnilo ti to nějak pohled na sport, tělo nebo vlastní limity?
„Vážné zranění mě naučilo spoustu trpělivosti, ujasnila jsem si životní priority a posílila svou vůli. V rehabilitaci jsem poznala několik zajímavých lidí, kteří mě obohatili nejen v profesní sféře, ale i lidsky. Taky jsem měla čas na věci, na které během závodního shonu není čas. Jako například laserová operace očí. 🙂“
Jaké máš teď nejbližší sportovní cíle? Je něco, na co se v nové sezóně těšíš úplně nejvíc?
„Můj aktuálně největší cíl je Mistrovství Evropy v atletice v Birminghamu, které je letos v srpnu.“
Vrcholový sport často působí jako svět výkonu a tlaku. Kde bereš klid a vnitřní rovnováhu?
„Mám moc ráda stoickou filozofii, zejména Marca Aurelia, silně mnou jeho myšlenky rezonují. Klid ale nacházím také v malování a umění.“
Kdy sis začala uvědomovat, že tě dioptrie v běžném životě nebo při sportu začínají limitovat?
„Často jsem večer po vyjmutí kontaktních čoček trpěla suchostí očí. Taky velmi cestuji a občas jsem si zapomněla doma roztok a pak po hotelu běhala a ptala se po něm všude možně.“
Měla jsi před zákrokem nějaké obavy? Co tě nejvíc uklidnilo?
„Přirozeně jsem se bála, aby operace dobře dopadla. Pan primář mi celou operaci vysvětlil, připravil mě na každý krok a svou aurou si získal moji 100% důvěru, kdy jsem se na zákrok vyloženě těšila.“
Pamatuješ si moment, kdy sis uvědomila: „Wow, já opravdu vidím jinak“? Jaký to byl pocit?
„Hned ráno, když jsem otevřela oči a neviděla rozmazaně. Boží pocit.“
V čem ti operace nejvíce změnila každodenní život? Je nějaký obyčejný moment (ráno po probuzení, cestování…), který si teď užíváš víc než dřív?
„Nejvíce již zmíněné ráno, kdy mám v rutině o práci míň nebo když vidím jasně v noci i během dlouhých cest, v letadle netrpím suchostí a nehledám věčně brýle.“
Vnímáš rozdíl i při sportu, třeba v jistotě, vnímání prostoru, soustředění?
„Když jsem se dívala v čočkách na jedno místo déle, musela jsem pak několikrát zamrkat, to mě už dnes netrápí.“
Péče o tělo je u vrcholového sportovce samozřejmost. Jak přistupuješ ke svému zdraví obecně?
„Úplně stejně důsledně. Bez zdraví nejde sportovat a už vůbec ne vrcholově. Hlídám si pitný režim, jím zdravě a dostatečně, dbám na regeneraci a pravidelně chodím na krevní testy.“
Spousta lidí má z laserové operace očí strach. Co bys vzkázala někomu, kdo nad operací přemýšlí, ale pořád váhá?
„Obava je přirozená. Oči jsou pro nás nesmírně důležité. Alfou a omegou je klinika a personál. Já měla velké štěstí na maximálně profesionální prostředí a úžasný personál. Příjemná atmosféra, lidská, a přesto velmi profesionální komunikace mi nejen vyřešila vadu zraku, ale také zanechala hezkou vzpomínku.“